8/25/06

Diskuse kolem "Stanoviska vědců a odborných pracovníků k ochraně lesů v ČR"

V pátek 28. července 2006 se v Průhonicích konala schůzka, po které se volalo od okamžiku, kdy bylo vydáno Stanovisko vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů. Zjednodušeně šlo o setkání lesníků s biology - dvou skupin, které si po vydání Stanoviska mediálně vjely do vlasů. Schůzka ukázala, že obě skupiny k sobě nemají názorově ani zdaleka tak daleko, jak by se mohlo zdát při četbě novinových článků z poslední doby. Diskuse byla zajímavá, dokonce z ní vylezly i některé dílčí závěry, i když většinou poměrně obecné - krátká zpráva by snad měla časem vyjít v časopise Lesnická práce.

Na úvod krátké shrnutí, o co vlastně jde. Začátkem března 2006 bylo vydáno Stanovisko vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů, pod kterým se postupně nashromáždilo přes dvě stě podpisů a které bylo představeno a medializováno na tiskové konferenci 10. května. Stručně: jde o kritiku současného stavu našich lesů, které podle autorů Stanoviska chřadnou, jsou ve špatném stavu a jejich stav se bude nejspíš ještě zhoršovat. Můžou za to holoseče, pěstování smrkových monokultur, vápnění, nedostatek rezervací, přezvěření, absence tlejícího dřeva v lesích. Stanovisko vyvolalo poměrně rozporuplné reakce, ze strany lesníků se ozývaly hlasy, že se situace zbytečně dramatizuje, že některé údaje jsou vytrženy z kontextu a použity účelově, a hlavně že vina za špatný stav lesa padá na hlavu lesníků příliš zprudka. Můj vlastní názor na Stanovisko prošel několika fázemi - po prvním přečtení přišlo rozčarování z toho, že text není dvakrát propracovaný a nesnaží se jít do hloubky. Nejdřív jsem autory Stanoviska podezříval, že jenom mírně modifikovali a podepsali text sepsaný aktivisty Hnutí Duha, kterým byla loni zahájena kampaň za reformu lesního zákona; nicméně i když text Stanoviska má nápadně shodnou strukturu, je na rozdíl od textu HD přece jen propracovanější. Taky mě popíchl odstavec Stanoviska, který důsledně požadoval zastavení jakýchkoliv hospodářských aktivit v lesních rezervacích různého stupně - to mě taky vedlo k tomu, že jsem se připojil k sepisování textu Paralelního vyjádření ke stavu lesů, které mimo jiné poukazuje na to, že v některých lesních porostech je hospodářská činnost člověka naopak nutná k udržení jejich diverzity. V druhé fázi názoru na Stanovisko jsem musel uznat, že přes všechny negativa opravdu splnilo svoje poslání - totiž že se o pěstování a ochraně lesů začalo poměrně intenzivně diskutovat, díky okurkové sezóně i v novinách a televizi.

Že diskuse začala nešťastně a od počátku se zbytečně ostře bipolarizovala na dva tábory - lesníci versus biologové - není snad ani tolik záležitostí Stanoviska samotného, které sice kritizuje lesníky za špatné hospodaření v lesích, ale poukazuje i na další příčiny špatného stavu lesů. Média v tom však měla podstatně jasněji, a tak do světa vypluly novinové články typu Vědci: Nejvíce škodí lesníci (Lidové noviny) nebo České lesy vymírají, varují vědci (Mladá Fronta Dnes). Ani Respekt, který - možná mylně - považuji za jedny z mála novin, které se dneska dají ještě číst, se tentokrát moc nevyznamenal a se zpožděním přišel s katastrofickým scénářem v podobě článku Vědci varují: lesy hynou. A zachránit se je zdá tak snadné (pro představu cituji, i když je mi jasné, že vytrženo z kontextu to zní ještě hůř: ...Oslabené a stále nemocnější smrkové porosty nemohou do budoucna vzdorovat změnám klimatu, valnou část jich zničí vichřice a zbytek padne za oběť škůdcům; opuštěnou lesní půdu pak spláchnou záplavy... Šedovlasý muž v bílé košili s pronikavým pohledem působí v záplavě zelených uniforem nepatřičně. Josef Fanta... "Pořád jim nedochází ta cesta do pekel," říká na adresu přítomných. "A vlastně se není proč divit: jsou to špatně vzdělaní lidé, které vede jenom ekonomický kalkul."... Pohrdání přírodou a nevědomost nakonec přivedly české lesy na pokraj zkázy... Pěstitelé katastrof...). Nakonec, jeden z mála textů, který se pokusil o vyvážený pohled, byl článek Jana Stejskala v Ekolistu Vědci: Změňme hospodaření v lesích, a potom rubrika Spor v Literárních novinách, moderovaná Ondřejem Kobzou, kde na otázku Jsou české lesy zdravé? odpovídal Jan Farkač NE a Petr Zahradník ANO. Suma sumárum, sledovat odraz reality v médiích je taková sranda, až by z toho jeden zaplakal (plakat můžete na konci stránky - najdete tam chronologicky uspořádaný seznam odkazů, vztahujících se k tomuto tématu - bez ambice být vyčerpávajícím a úplným).

Vedle mediálního podání celé "kauzy lesy" mě ještě zaujal jiný její aspekt - roli, jakou v celém problému sehráli různí "významní vědci a experti". V článku na serveru aktuálně.cz jsem se dočetl argument, na který jsem narazil už dřív, hlavně v souvislosti s problematikou kůrovce na Šumavě: totiž přeměřování kompetence jednotlivých lidí k vyjadřování se k nějakému problému jejich publikační aktivitou, nejlépe počtem impaktovaných článků dohledatelných na Web of Science. Server aktuálně.cz ve článku České lesy stále trpí, varují vědci k tomu píše: ...[Petr Zahradník, ředitel Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti] zpochybnil i vědeckou erudici autorů a signatářů stanoviska. "Je patrná téměř stoprocentní absence lidí, kteří v oblasti lesního hospodářství vědecky pracují," napsal Zahradník a přirovnal vědce k občanským aktivistům. Jenže ze záznamů v mezinárodně uznávané, celosvětové databázi vědeckých prací (Web of Science) vyplývá, že autoři vědeckého stanoviska zde mají mnohonásobně více "položek" než ředitel Zahradník.Ten má v databázi dva záznamy, ovšem například Jakub Hruška z České geologické služby 29 záznamů, profesor Karel Prach z Biologické fakulty Jihočeské univerzity 35 a profesor Josef Rusek z Ústavu půdní biologie Akademie věd dokonce 41 záznamů... Popravdě řečeno, pokud je podle tohoto metru prof. Rusek ze všech autorů Stanoviska nejkompetentnější k tomu, aby se k problematice vyjadřoval, při diskusi v Průhonicích svým několikerým zmateným vystoupením na téma "nebojte se diverzity" úspěšně přesvědčoval o opaku. V souvislosti s kůrovcem na Šumavě o tomto srovnávání psal kdysi Martin Konvička v Respektu: ...jen málokdo dnes ví, co rozhoduje, zda někdo je či není odborníkem. Nejsou to tituly před jménem - ty vinou bídné kvality mnoha našich vysokých škol znamenají jen málo -, ale výhradně vědecká aktivita dotyčného. Tu lze poměřovat počtem publikací ve vědeckých časopisech nebo citačním indexem, jenž ukazuje, nakolik práce toho kterého autora znají a citují jiní pracovníci. Podívejme se tedy, jak by z hlediska své odbornosti obstáli zastánci a odpůrci kácení... a následuje seznam lidí a počty publikací, ve kterých "vědci" "obyčejné lesníky" zoufale drtí, např. František Sehnal (49/493) versus Vladimír Zatloukal (0/0) (první číslo znamená počet impaktovaných článků, druhé počet ohlasů na ně). Pohled na list publikací profesora Sehnala je skutečně omračující (rozumějte, mluví ze mě holá závist: David Zelený 0/0), při bližším pohledu ale nemám pocit, že by se právě ony impaktované články vztahovaly k diskutované problematice. Nedělám si iluze o úrovni našich lesnických vysokých škol, stejně jako si nedělám iluze o úrovni některých našich vědeckých pracovišť; přesto věřím, že zkušený lesník s dlouholetou praxí má i přes ty dvě nuly v citačních indexech minimálně stejné právo přispět do diskuse se svým názorem, jako renovovaný vědec s 49/493. Mimochodem, výroky profesora Sehnala mě svého času fascinovaly arogantností vědce, vědomého si své "kvalifikační převahy". Systém hodnocení vědecké činnosti skrz brýle impaktovaných článků lesníky nutně hendikepuje, stejně jako zoufale hendikepuje jiné obory s nedostatkem impaktovaných časopisů k publikování článků nebo s větším důrazem na praktickou práci místo odborných výstupů. Navíc, vědecký poznatek, vytržený z kontextu, může sice působit bombasticky, ale sám o sobě nemá valnou hodnotu (zkuste si na www.idnes.cz zadat ve vyhledávání slovo vědci; vedle toho, že "České lesy vymírají, varují vědci" se taky dozvíte, že vědci tvrdí: přísní rodiče mají tlusté děti, sex v těhotenství porod neurychlí, drby upevňují přátelství...). Věda je především diskuse, hledání nových poznatků, které je potřeba promptně zasadit do mozaiky poznatků už známých. Věda nepřináší spasení pro ty, kteří hledají jasnou odpověď na svou otázku; vědci se totiž málokdy shodnou, většinou proti sobě stojí dva nebo více různých, často protichůdných názorů. Není nic snazšího než si z mozaiky názorů vysbírat ty, které nejlépe vyhovují vašim potřebám, poskládat je do přehledné řady a dodat jim punc slovy "renovovaní odborníci v oboru tvrdí"... a nevinná, nicméně úspěšně medializovatelná lež je na světě. Neubráním se pocitu, že způsob, jakým probíhala a ještě probíhá diskuse kolem Stanoviska, má v mnohém paralely právě v diskusi kolem kůrovce na Šumavě, a není proto možná od věci si tu diskusi připomenout - pokud k tomu máte chuť, vřele doporučuji zajímavý text Terezy Stöckelové Příroda jako kolektivní experiment: Případ managementu kůrovce v Národním parku Šumava, hlavně kapitolu 3. Kdo je odborník? Ostatně celá práce stojí za přečtení, hlavně díky vyváženému přístupu k argumentům protistran ve sporu a střízlivým komentářům.

Ale abych se dostal k samotnému setkání v Průhonicích. Zúčastněných bylo - i přes další den s tropickými teplotami - nečekaně hodně, asi šedesátka lidí, a diskutovalo se v poměrně konstruktivním duchu. Po trochu vleklém počátečním sezení, na kterém se četly znovu jednotlivá stanoviska a víceméně se ujasňovalo, kdo je tady za koho a s čím, se rozjela moderovaná diskuse v jednotlivých sekcích. Každá sekce byla zaměřená na jedno téma: diverzita v lesích, zvyšování podílu tlejícího dřeva v lesích, snížení stavu spárkaté zvěře, omezení holosečí a problematika lesních půd. Já se připojil do sekce Biodiverzita lesa, kterou moderoval Radim Hedl; diskuse v podstatě ukázala, že lesníci nemají s biologickým pohledem na diverzitu v lesích zásadní problém. Pro mě osobně jako víceméně pasivního pozorovatele byla nejzajímavější přímá interakce názorů biologa se zkušeností lesníka, totiž - biolog má nějakou ideu, myšlenku, přání, a lesník s praxí tu myšlenku vrátí do reality a přizpůsobí tak, aby vůbec šla uskutečnit. Jako příklad může sloužit pařezení v lesích: co jsem nevěděl je to, že pařezení je v lesním zákoně ukotvené jako jeden z možných způsobů hospodaření, a důvod proč se neprovádí je skutečnost, že není ekonomicky efektivní. Vladimír Zatloukal k tomu ale ještě dodal, že pro menší vlastníky lesů, kteří z lesa vytahují dřevo na otop, může být tento způsob hospodaření výnosný a realizovatelný, možná by stačilo trochu osvěty a mohlo by se pařezit i mimo rezervace. (To, že se nepařezí v rezervacích, není podle všeho problém lesníků, ale problém ochrany přírody - dokud bude ochranářská doktrína operovat s diktátem bezzásahovosti kvůli udržení "přirozených procesů", pařezit se nebude a z druhově bohatých pařezin zůstanou chudé tmavé porosty "přirozených lesů"... vida, když si tu větu po sobě čtu, mám pocit, že začínám být infikován správně "aktivistickým" jazykem). Po skončení diskuse v oddělených sekcích proběhla závěrečná hromadná diskuse, kde se ujasňovalo, k jakým závěrům se vlastně došlo; hlavním závěrem je asi to, že se v podobných setkáních bude pokračovat i v budoucnosti, protože na spoustu věcí nezbyl čas. Shrnuto podtrženo: domů jsem odjel s pocitem, že úplně ztracený čas to nebyl.



Stanoviska, prohlášení, vyjádření, diskusní příspěvky...

08.03.06 Stanovisko vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů (medializováno na tiskovce 05.05.06)

24.03.06 Ve "Stanovisku" leccos chybí (reakce Martina Konvičky, Silvarium. cz, převzato Ekolist)

18.04.06 Stanovisko ke Stanovisku vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů. (Jan Zahradník za Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti)

15.05.06 Paralelní vyjádření ke stavu lesů: biologický pohled

15.05.06 Potřebují naše lesy ochranu vědců a odborných pracovníků? (Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR)

01.06.06 Vyjdření M. Košuliče ke kritice SVOL (diskuse na Silvarium. cz)

09.05.06 Jaký je zdravotní stav našich lesů? (vyjádření Ladislava Půlpána z Lesů ČR pro Ekolist)

09.06.06 Souborné prohlášení lesníků, vlastníků lesů a vědců ke „Stanovisku vědců..." (sněm lesníků, konaný v Hradci Králové, převzato Biom. cz)

29.06.06 Stav lesů v ČR z ekologické perspektivy (doplněné původní "Paralelní vyjádření...")


Novinové články

09.05.06 Vědci: Změňme hospodaření v lesích (Ekolist)

12.05.06 České lesy stále trpí, varují vědci (aktuálně. cz)

13.05.06 Vědci: Nejvíce škodí lesníci (Lidové noviny)

15.05.06 České lesy vymírají, varují vědci (Mladá Fronta Dnes)

20.05.06 České lesy potřebují uzdravit (Lidové noviny)

10.07.06 Vědci varují: lesy hynou. A zachránit je se zdá tak snadné (Respekt, převzal Biom. cz)

17.07.06 Jsou české lesy zdravé? (odpovídají Jan Farkač a Petr Zahradník, Literární noviny)

2/21/06

Taiwan - jiná kulturní dimenze

Co je to za blbost... jiná kulturní dimenze? Jasně, že když člověk jede na Taiwan, čeká exotiku, i tu kulturní, a jasně že ji tam najde (Taiwanec ji u nás taky najde - vždycky jde přece o úhel, ze kterého se člověk dívá). Nakonec pro to, aby člověk zažil exotiku, třeba jazykovou, netřeba jezdit nikam daleko, stačí zajet vedle k Maďarům. Nedávno jsem někde četl, že jedno z nejběžnějších klišé je napsat o nějaké zemi, že je to "země kontrastů". Tak prosím, abyste věděli, Taiwan je taky země kontrastů - v létě tam prší, a v zimě taky, což by člověk nečekal, v létě je tam vedro a v zimě není zima, což je teda taky kontrast. Nechci psát o tom, jak mě ta exotika a kontrasty překvapily (a to teda překvapily, jenže člověk se na to nikdy dost nepřipraví, zkuste si doma dopředu nacvičovat používání hůlek místo příboru). Co mě ale fascinovalo byl způsob, jak se dá to této kulturní dimenze proniknout. Přes internet.

Chvilku trvalo, než mi došlo, v čem ten fígl vězí. Na Taiwanu se mluví mandarínskou čínštinou a taiwanštinou - což je taky čínština, jenom jiný dialekt, který má s tím mandarínským zvukově pramálo společného (když ovládáte mandarínskou čínštinu, zdaleka nemusíte rozumět taiwanštině a naopak). Velké množství velmi rozdílných dialektů v čínštině byl hlavní problém, se kterým se museli potýkat tvůrci čínského písma. Vyřešili to originálně - obrázky. Většina slov má svůj symbol, odvozený od zjednodušeného obrázku, který často nějakým způsobem ono slovo vyjadřuje. Písmo je významové, ne zvukové - zatímco třeba v češtině při čtení sestavujeme z hlásek slovo, které má nějaký význam (který, pokud neumíte česky, těžko nějak odvodíte), v čínštině má každý obrázek přímo svůj význam - nemusíte umět čínsky, abyste pochopili, co je tam psáno (symbol pro strom vypadá jako strom, symbol pro les jsou tři stromy naměstnané u sebe, některá slova jsou vyjádřena kombinací několika znaků - třeba žena s ústy + další ústa = hádka). Je s tím spojená jedna komplikace, o které píše Störich v Malých dějinách filozofie - totiž to, že při překladech čínských textů (zvláště starších filozofických děl) se často ztrácí jejich myšlenková hloubka, protože abstraktní pojmy, které čínské písmo dokáže vyjádřit doslova "obrazně", se prakticky nedají přeložit- překlad, který potřebuje tvrdě definovaná slova, jen klouže po povrchu. Ztraceno v překladu - ten film jsem neviděl, ale představuju si, že by mohl být právě o překladu z čínštiny třeba do češtiny - to, co je napsáno "mezi řádky", je při překladu ztraceno.
S tím písmem je spojené i to, co jsem chtěl napsat o tom internetu. Ten průnik do jiné dimenze mi totiž zprostředkovala taková maličkost - nainstaloval jsem si na počítači čínštinu, protože jinak se mi na internetových stránkách a v souborech, které jsem si s Taiwanci vyměňoval, objevovaly jenom chuchvalce otazníků. Klávesnice počítače, na kterém pracuje Číňan, resp. Taiwanec, vypadá stejně jako ta naše. Až když mi to ukázali, pochopil jsem, jak se jednotlivé znaky píší - každý znak se dá sestavit z kombinace několika málo jednoduchých symbolů, něco jako tahů tužkou - každá klávesa představuje jeden takový symbol, a když začnete psát, třeba ve Wordu, objeví se malé políčko, do kterého postupně vpisujete jednotlivé tahy, a vedle se vám zobrazují čínské znaky, které daná kombinace tahů vyjadřuje. Pokud je jich víc, musíte si vybrat ten, který jste chtěli napsat - tohle se trochu podobá používání systému automatické tvorby slov při psaní SMS (T9), kdy přepínáte mezi slovy, které vzniknou ze stejné kombinace kláves. Zdá se to být strašně pomalé, ale není, pokud s tím tedy člověk umí. A teď ten slíbený fígl s internetem - když do vyhledávače začnete psát čínsky, najde vám najednou obrovské množství internetových stránek, o kterých by jste se jinak, při používání naší abecedy, neměli možnost vůbec dozvědět. Protože - jak taky? Pokud na té stránce v čínštině není napsáno ani slovo jinak než čínskými znaky, vyhledávač používající naši abecedu o ni nezavadí - nemá o co. Někde v té obrovské síti zvané internet existují milióny internetových stránek, jakoby další dimenze obsahující obrovské množství informací, ale my se na ně nemůžeme dostat - dokud si nenainstalujeme čínštinu. A nenapíšeme v ní něco smysluplného, což je ale zároveň dost nepravděpodobné.

Tak nějak mi z toho myšlenkového procesu vyšlo, že bych se měl naučit číst čínské znakové písmo, které je jednou z hlavních bariér mezi západním a východním myšlením. Podle odhadů má čínština asi 40 tisíc znaků, pro čtení novin prý člověk vystačí s dvěma až třemi tisíci. Takže - do důchodu o zábavu postaráno...