2/9/08

Ne cizinci a zvířata

Pátek. Dostáváme padáka z bytu, majitel se ho rozhodl prodat. Tušil jsem to předem, takže už ve čtvrtek zběžně probírám internet, co se nám tak rýsuje za budoucnost. V pátek je to jasné, všechno začíná naostro - sice máme podle smlouvy dva měsíce na vystěhování, v praxi to ale znamená, že někdy v pondělí přijde realitka udělat fotky a pak sem začnou vodit klienty.

Mám blbou vlastnost, že když něco dělám, pohltí mě to na 100%, ať je to sebevětší pakárna a ať si nadávám jak chci. Sedím na internetu celej večer a hledám, dělám si seznam odkazů, kde se dá co najít, probírám se nekonečnějma fotkama různejch hajzlíků, kredenců, obýváků s příšernejma gaučema, obývacíma stěnama, v kuchyni nové linoleum, v obýváku plovoucí podlaha, luxusní zařízení, s pračkou, bez pračky, s kabelovou televizí, s internetem, majitelka požaduje 1-2 nájemníky, ne zvířata a cizince, ne děti, ne studenty, ano děti, ne cizince, ano děti a zvířata, ne cizince, cizinci vítání, ale nájem 9500 Kč za měsíc plus inkaso, plocha 40 metrů čtverečních, ale do toho počítají obří sklep a dva balkony, takže ve výsledku je to místnůstka narvaná gaučema a k tomu pidikuchyňka, z bytu je ale krásný výhled a celkově je to klidná lokalita, hned vedle supermarketu Lidl. Je pátek odpoledne, máme první prohlídku - Řečkovice, 1+1, nezařízený, čekáme na makléře realitní agentury, nemám s tím vůbec žádnou zkušenost, nevím jestli tu realitku platíme my nebo majitel toho bytu, ale tuším, že zadarmo to celé nebude, byt nevypadá špatně, respektive vůbec nic v něm není, kromě nelogicky umístěné police vedle koupelny, do které se nejdřív praští makléř, pak já. Situace je jasná - my jsme dva, z toho jeden cizinec, situace se tím komplikuje, makléř s malinou na vizitce nám nic nezakrývá, majitel bytu je podle svých vlastních slov rasista a bude to chtít trochu se přimluvit, deset tisíc na ruku by to ale mělo vyřešit, samozřejmě nikdo nic neslibuje, kdyby jsme na ty peníze chtěli stvrzenku, bude to o daň dražší. Vypoklonkujeme se, ani jednomu z nás se ten byt stejně nelíbí, je v přízemí hned vedle chodníku, jak má člověk větrat aniž by měl jistotu, že někdo nepřijde oknem na kafe, navíc lešení na sousedním bloku dává tušit, že rekonstrukce je blízko, i když v inzerátu bylo už vizionářsky napsáno, že dům je zrekonstruovaný a s plastovými okny. Není. Tak tudy ne. Zkusíme to bez realitky, celej šťastněj najdu inzerát „Kohoutovice bez RK", vypadá to na fajn místo, pronajímá přímo příbuzná majitele, ještě večer se jedeme podívat kde to tak je, je to dost do kopce, přemejšlím jak se člověk nadře jezdit nahoru na kole z práce, ale aspoň zhubnem. Neděle, jedeme se na byt podívat, a všechno je fajn, byt malej, ale útulnej, s pračkou a ledničkou, skříně v obýváku po babičce, ale dají se do nich dát knihy, výhled z okna na město, hned vedle baráku les, obří univerzálová skříň v pokoji bude trochu překážet, ale aspoň bude kam dávat věci, idylka. Plácneme si, jedeme do Tesca koupit nejdražší slivovici na oslavu, na večeři je lepší varianta špaget ze sklenice, slivovice teče proudem, do toho telefon, nezlobte se, musím vás zklamat, ale je to problém, na rovinu, byt pronajímáme na černo, majitel s cizincem v bytě nesouhlasí, potřebujete notářsky ověřenou smlouvu kvůli cizinecké policii, jenže když je to na černo, tak do toho prostě nepůjdem, tak se nezlobte, je to hloupý, dobrou noc. Tak všechno znovu.

Snažím se na to jít sofistikovaně, odhadnout, co může být na černo a co ne, a dohodnem se, že ač neradi, zaplatíme za realitku, snad lidi nebudou pronajímat byt na černo a ještě přes realitku, to dá rozum. Z hledání ideálního bytu v ideální lokalitě, odkud není daleko nikam a kde je přitom klid a dá se zaparkovat a uskladnit kola, se stává hledání majitele, kterej nemá nic proti cizincům a nepronajímá to na černo. Čtvrtek, začíná další tour po kamrdlíkách v Brně. 1+1 u Výstaviště, čekáme na slečnu makléřku, obcházíme dům, je hned vedle bordelu, vysvětluju Woodymu, že červená lucerna čouhající z fasády a nápis Red house, to je prostě tutovka bordel, přijíždí majitelka i slečna makléřka, zároveň přicházejí i další zájemci, byt je dlouhá nůdle s vysokými stropy, rozhodně nevypadá na 47 metrů čtverečních z inzerátu, aha, patří k němu i obří sklep, tak to jo. Byt se mi nelíbí, Woodymu taky ne, vysvětlujeme majitelce situaci, potřebujeme notářsky ověřenou nájemní smlouvu kvůli cizinecké polici, no tak to je problém, samozřejmě že to dělám na černo, kdo by dneska platil daně, do toho bych nešla, proč bych šla tou složitější cestou, když můžu jít jednodušší, řekla to naprosto přesně. Slečna z realitky je trochu překvapená, do telefonu se mi dušovala, že paní majitelka je právnička a že s bytem nebude rozhodně problém, a vida, poklonkujeme se ven, nakonec v nůdli fakt bydlet nechci, slečna makléřka ještě vymýšlí, jakou právní smyčkou by to šlo udělat, aby mohl cizinec bydlet v bytě pronajímaném na černo a nikdo na to nepřišel, ale mě stačí pohled majitelky, která koukla na svou sestru a směrem k Woodymu udělala poznámku ve smyslu „však vidíš že ten není od nás". Tak sem ne. Odpoledne, jih Brna, stojíme venku před barákem v miniparčíku plným psích hoven a čekáme na makléře, barák vypadá příšerně, podle atypických oken je mi hned jasné, o který dům a patro jde, hned vedle rušné křižovatky, zaparkovat tady nejde, soused nahoře má v oknech pověšené deky, to ten náš soused v garsonce na Lesné má taky, obden buší do papundelkového jádra a křičí nereprodukovatelné nadávky, tohle taky nevidím. Makléř je sympaťák, dům je nájemní, správce vypadá jako správnej správce, byt smrdí zatuchlejma kobercema, ale místnosti jsou obří, má to opravdu 47 metrů čtverečních, špajzku, balkón s dvojitýma dveřma, je nově vymalováno, ale jinak je to ruina. Byt je legální, na balkóně se dá sedět a je tam výhled na dvorek, smradlavej koberec v chodbě se dá vyhodit, v místnosti není topení, ale wafky z kuchyně při otevřenejch dveřích by to měly vytopit. Začínám mít pocit, že to není špatný, ale máme ještě bejvák na Lesný, přejezd stíháme tak tak, na místě už na nás čekají dvě různé realitky, nechápu to, ale nějak se tady sešly a teď není asi ani jim úplně jasný, ke komu vlastně patříme, takže do toho jdeme všichni čtyři, první patro, syn s otcem zrovna malujou kuchyň a spárujou linku, všechno tip ťop, je to malý, ale útulný, sklep není, ale to nevadí, tak budem dávat kola na balkon, koberec je novej, gauč se může vyhodit, byt je v osobním vlastnictví a vlastník platí daně, alespoň se dušoval, takže se smlouvou snad nebude problém, ale mám pocit, že majitel se na to moc netváří, makléři mu slíbili pár, jenže ten prej vybouchl a máme akorát tohle, stojíme tam a provinile se usmíváme, no jo, jenom tohle, to jsme my. Tak to prej nebude problém, ale najednou se ukazuje, že vlastně včera tady byli zájemci, kteří se úplně nevyjádřili, takže když nám to nebude vadit, dali by nám vědět zítra, až se zájemci vyjádří, vřele se loučíme, počkáme do zítra, ano ano, děkujeme děkujeme, je mi to jasné, prostě ne, nakonec, když jsem viděl, jak se tatík se synem na nás koukali, měl jsem pocit, jako bych se měl stěhovat do vězení, když jsem otevíral balkón, klika málem odřela čerstvě vymalovanou zeď, tatík po mě hodil pohled, který mluvil za všechno. Volám zpátky na adresu smradlavého koberce na jihu Brna, je to ještě volné, v noci sepisujeme smlouvu, ještě to není na sto procent, ale když se majitel domu vrací, souhlasí a my můžeme slavit, tentokrát teče proudem fernet a medovina, zpětně tu kombinaci moc nedoporučuju. Celkově to byla zkušenost k nezaplacení, je mi z toho všeho mírně na blití, ne jenom z kombinace fernet medovina, spíš ze všech těch majitelů bytů s luxusním zařízením nebo aspoň krásným výhledem a zánovní sedačkou v obýváku, kteří jdou jednodušší cestou a neplatí daně, protože kdo by dneska platil, když neplatí nikdo... Dovezem matraci, starej kuchyňskej stůl od babičky, vyhodíme smradlavej koberec, do obýváku přišroubujem žárovku, otevřem dveře, aby se to vytopilo - a budem bydlet!

No comments:

Post a Comment