5/19/04

Patnáct deka tlačenky

Začínám se trochu děsit toho, co bude za rok, až vypadnu ze skleníku vysokoškolského studia a vlezu do reality všedního dne. S kamarádem, co shání marně práci, jsem nedávno vyrazil do terénu, protože v porovnáním s ním jsem držka nevymáchaná, navíc mi o nic nešlo, tak jsem se o to víc snažil vnucovat. Cíl: jistý velký podnik v jistém nevelkém městě, němci, tři velké závody, čtvrtý ve výstavbě, proslýchá se že tam berou spoustu lidí, a navíc i vysokoškoláka tam zaměstnají u pásu nebo ve vrátnici. Z jedné vrátnice nás poslali pryč, že personální záležitosti se vyřizují v tom jiném závodě, a pan vrátnej byl moc ochotnej, na rovinu řekl, že to stejně nemá cenu, že sice berou spoustu lidí, ale jedinej způsob, jak to místo sehnat, je přes známý, no prostě tlačenka. Vrátnej na té správné vrátnici říkal v podstatě to stejný: Sháníte práci? Tamhle vyplňte ty papíry a hoďte do tý schránky. Že už jste to udělal dvakrát, no jo, ono je to stejně k ničemu, co se s těma papírama děje nikdo neví, ne, na personální vás pustit nemůžu, to my nesmíme, jo to musíte přijít ve středu mezi jednou a třetí, to se tady scházijou lidi se zájmem o zaměstnání, ale nedělá se v podstatě nic jinýho než že se vyplňujou ty papíry a házijou do tej bedny, no jo, nemá to moc cenu, no já vám poradím... tlačenka.... tlačenka... tlačenka. Když jsem odcházel, měl jsem sto chutí sehnat ve městě patnáct deka tlačenky a rozmáznout mu ji po pleši... Holt, západní kapitál, německé nápisy, preciznost a čistota, jenže co je to platný, když se to nainstaluje na naše starý dobrý český poměry...

No comments:

Post a Comment