Člověk se probudí, koukne z okna, protáhne se, dobré ráno pane Bože, venku se usmívá Oskar, tělo je osvěžené zaslouženým spánkem, vyběhnu ven, za skládkou udělám pár shybů na borovici, ptáčci zpívají, rozzáření pracující spěchají vstříc dalšímu pracovnímu dni, všechno je optimistické, červené, žluté, bleděmodré, prostě pohodička, pohoda.
Panebože, to už je zase ráno? Venku hnusně, svaly namožený tím včerejším aktivním během odmítají spolupráci, v zrcadle na mě civí čísi zmačkanej ksicht s napuchlýma očima, uklízečka musí naschvál vytírat záchod zrovna když tam sedím a unikám realitě novýho dne, rohlíky na snídani přes noc v otevřeným pytlíku ztvrdly, chleba okoral, salám zezelenal, mlíko se zdrclo, nenávidím všechny na potkání a všichni nenávidí mě, všechno je v háji, černé, nejčernější, pesimismus nejvyšší…
Kamarád. Známe se už od základky, vydrželo nám to celý roky, vycházíme spolu perfektně, když někam vyrazíme, vždycky je o čem si povídat, mlčení neznamená naštvání, ale vědomí, že není třeba slov, večer hrajeme šachy nebo nad láhví Vavřince přemýšlíme, kam na čundr, a kterak v tomto státě uskutečnit ideál demokracie a občanské společnosti…prostě přítel pro život.
Mizera. Člověk přijede domů jednou za tři tejdny a on si nenajde ani chvilku času, všechno je důležitější, a když už, tak o čem se s ním bavit, stejně se furt nevidíme, nechce se mi pořád poslouchat žblebty o tom, jak hrála Třebíč s Pískem, naše přátelství jde pomalu ale jistě do háje, nenaděláš nic…
Pořádek v pokoji. Čerstvě uklizeno, na stole ani flíček, nikde prach, vypucovaná lednička, umyvadlo se leskne, povlečení bílé a voňavé, prostě radost a radost. Postupně se věci navracejí do prapůvodního blaženého stavu kterým je CHAOS, hrneček na čaj chytá labužnickou patinu, knížky jsou všude a hned po ruce, z prostěradla konečně vyčuchla ta děsná vůně laciného pradla, na stole se píše kroužkovaná historie všech vypitých hrnečků kafe. Při pohledu na umyvadlo by jeden vrhl, Žižkův morčecí domeček strašně smrdí, po podlaze putují v průvanu jako stepní běžci chuchvalce vlasů, lednička zavání mrtvolou a za postelí se kupí hromada rozesmrkanejch kapesníků… nedá se svítit - je na čase uklidit…
…a tak je to skoro se vším. Kupuju Mladou frontu x Lidové noviny, baví mě čundrovat x nikam se mi nechce, mám rád kokosové Diskooplatky x nenávidím je, hltám knihu za knihou x nečtu, nejraděj mám léto x zimu x podzim x jaro, rád poslouchám Vlastu Redla x šmárja ať se s tím svojím Eeejdudýýýmojééé jde vycpat, miluju kafe x zvedá se mi z něj žaludek, nespím x zaspávám, miluju x nenávidím, žiju x přežívám. Přijde mi, že to všechno funguje i na vyšších úrovních - třeba lidské chyby, děláme je, bereme si z nich poučení a děláme je zas; názory, objeví se, vyniknou, zapadnou, pak je zas někdo vyšťourá; dějiny, opakují se ve věčné spirále… pravda, tenhle zákon cykliky nefunguje vždycky. Ty čtyři čtyřky, co mi MUDr.Lhotská kdysi tak brutálně vyrvala, už mi nenarostly. Kupodivu. A děda už nikdy nebude vyprávět pohádku o neposlušném zajíčkovi, co na Hradisku, v tom hlubokém lese nad Vlčatínem, utekl mamince a vlčák Ajda souseda Kříže ho málem zakousl. Bohužel. I když občas si tak říkám, co když ten zákon tak nějak funguje i tady…
(Zákon ©ykliky jsem napsal asi před pěti roky. Dokonce jednu dobu visel anonymně na internetu - použil jsem ho, když jsem zkoušel založit vlastní stránky na jakémsi webu zdarma, a už nikdy se mi nepodařilo zjistit, jak ty stránky zrušit. Uklízečku už ráno na záchodě nepotkávám, odstěhoval jsem se z kolejí na privát, a vlasy prořídly, takže jejich chuchvalce coby stepní běžci se už při průvanu pokojem nevalí. Morčák Žižka, o jehož domečku je tam řeč, odpočívá v pokoji ve Vlčatíně na zahradě vzadu u malin, hned vedle vlčáka Ajdy. Dilema jestli kupovat Mladou Frontu nebo Lidové noviny už nemám, nekupuju ani jedno, to budu radši koukat do zdi. Přátelství s mizerou kamarádem i přes několik období Temna vydrželo, a i když trošku zešedlo a polevilo, i přes nepřízeň osudu v podobě omezeného počtu dní dovolené ještě pořád každoročně na čundr vyjedem. Co se nezměnilo? ... snad ten zvyk udržovat v hrnečcích labužnickou čajovou patinu a házet rozesmrkané kapesníky za postel... )
No comments:
Post a Comment